23 června 2017

PERGOLA

Krásný pátek přeji!



Taky u vás celou noc bouřilo? 
My jsme byli asi od osmi bez proudu, když pak kolem jedenácté na chvíli naskočil, pozhasínali a povypínali jsme vše co se najednou zaplo :-) a proud byl zase na pár hodin pryč.
Pak přišla druhá vlna bouřek a děti se bály, tak jsme museli přeházet spací místa všem v domě a já vyfasovala moje dvě větší zlatíčka.
Když už mě nebudila bouřka, tak kluci, kteří prostě odmítají spát v posteli v jedné poloze a na mě pak zbývá úzký proužek na okraji postele, při hřmění které zní jakoby se bořil svět, se ještě namáčkonou na mě a je po spaní.
Když už jsem pak k ránu zabrala, naskočil proud a sním i pípání alarmu na lednici, které jsem se snažila ignorovat, bohužel i moje sestra , která spala dole a tudíž blíž lednici se ho snažila dost dlouho ignorovat, ale nakonec lednici umlčela a my se mohli konečně v klidu 
asi tak hodinku vyspat :-).

Ale zdá se, že moje přání bylo splněno, přes noc nám to zalilo (více než vydatně) a přes den by mohlo být zase pěkně.

Ale dnes jsem si sem chtěla dát zase několik inspirací na pergolu.
To je u nás taky věčné téma.
Potřebujeme zastínit terasu, ale pergola musí dobře vypadat, nesmí to stínit v domě a musí se to hodit na asimetrickou terasu a do okolní přírody. 
A vždy když doma někdo přijde s nějakým nápadem najde se plno dalších argumentů proč zrovna takhe ne.

Teď máme slunečník a v nejhorším i altánek, ale pokud foukne vítr vezme si altánek klidně 
s sebou a slunečník je malý.
Ideální by byl stín vzrostlých stromů.
Ty jsou všude kolem v lese, ale poblíž terasy žádný.



A tak zatím to vypadá, že se nějak shodneme na jednoduché konstrukci ze dřeva nebo kovu.
Kterou osadíme něčím plazivým co rychle roste a než to vyroste použijeme světlou látku.










Teď jen najít to správné místo kam s tím a jaký tomu dát tvar a pak najít tu vhodnou rostlinu:-).

Ale tak snad jednoho dne se dočkáme a my se rozhodneme :-))).


Tak mějte krásný pátek a pohodový víkend!

zdroj obrázků: vše pinterest

22 června 2017

V ZAHRADĚ

Přeji krásný, horký čtvrtek!


Naše zeleninová zahrádka se pomalu každým rokem rozrůstá.
A roste i počet zahradníků :-).



Minulý týden tu byla naše babi a tak mi poradila jak rozsadit pórek a pomohla s dětmi sklidit špenát.



Minulý týden mě zase kamarádka naučila zaštipovat rajčata.

A tak se té naší zahrádce celkem daří , když ji pěkně zaléváme a když se nám povede odehnat drobné škůdce.


Někdy jsou dost odolní a ani studený postřik na ně nefunguje :-).


Co nám tedy letos roste...


Ředkvičky už jsme sklidili, byly dobré, ale měly krásnou zelenou nať, ale ředkvička byla vždy maličká (nevíte někdo proč?).

Špenát jsme sklízeli postupně a když minulý týden vykvetl sklidila jsme zbytek a dala na mrazák. Přišlo mi , že vyrostl jiný druh než byl na obrázku od semínek, ale o ten obal se rychle postarala naše rychlá rota, takže už ho nemám:-).

Pórek jsme protrhali a ten původní nechávám růst, přesazeným jsme zastřihli kořínek a nať a uvidíme jak se jim bude dařit.

Hrášek si roste pěkně sám od sebe a rychlá rota se stará o pravidelnou sklizeň.

Salát jsem letos zasela hlávkový ledový, nedělá mi sice takové pěkné hlávky jako na obrázku, ale sklízím ho už několik týdnů po lístkách do večerního salátu, stejně jako rukolu a zatím se mu daří a snáší to dobře. Jeden rok jsem měla sice krásné saláty , ale hrozně křehké , tady mi vyhovuje že jsou listy tužší.


Mrkev je zatím taky maličká, ale opravdu chutná. Tu jsem protrhala, ale nevím jestli ji příště nesít rovnou dál od sebe abych ji nemusela vyhazovat, nebo jestli se dá v nějakém stadiu přesadit.

Cukety vypadají , že se jim povede dobře a v bedýnce , která vypadá trochu prázdná mám nově rašící dýně, tam doufám, že jsem je nezasela moc pozdě.

Rajčata mám od sousedky, různé druhy a čekám, co nás překvapí za plody:-).

A taky jsem až teď zasadila dvě čerstvé sazeničky okurek a protože tu mám několikero vyrašené bazalky píchla jsem tam i bazalku a doufám, že se to nějak popere :-).




V salátu jsem našla letos už dva slimáky, zatím stačilo vyndat je a udělat jim výlet po potoce.


Zahrádka i když malinká mi dělá radost už jen tím jak se pěkně zelená.




Trochu doufám, že se umoudří počasí, tahle vedra nejsou pro tu zeleň kolem vůbec dobrá a pro moji zahradu už vůbec ne!
Není nad noční déšť, který pěkně zalije a druhý den může zase svítit slunce, ale to bych asi chtěla moc :-))).


Dnes to bude chtít najít nějaký stín a časté namáčení.
Tak já jdu do plavek a udělat si pár temp...
... v tom našem malém, kulatém bazénku to musím střídat, protože při plavání jedním směrem mě začne bolet bok :-).

Mějte prima den a ať najdete nějaký stín!


20 června 2017

Z VÝLETU

Přeji parádní úterý!


Máchovo jezero, Staré splavy

O víkendu jsme byli celá rodina na výletě.
S nápadem přišel můj muž, když zjistil, že náš vesnický spolek se chystá na cyklovýlet, nadšeně se přihlásil k účasti.
Já byla trochu skeptičtější, protože na kolech nijak zvlášť nejezdíme a teď ještě pobrat děti!?!
Ale když jsme pak řešili, jestli pojedeme na místo pohodlně autem a nebo vlakem, byla jsem to já, kdo bojoval za vlak.

Tak jsme pořídili vozítko pro prcky, takové kam se vejdou dva a dá se použít jako kočárek, což vyřešilo hned dvě věci najednou.

Já jsem si dala za úkol sbalit tak, abychom opravdu mohli jet všichni jen vlakem a na kolech.
Nakonec stejně několik aut jelo, takže jsem na poslední chvíli přihodila do auta skládací postýlku.

Den odjezdu začal výborně.
V přízemí jsme měli brouzdaliště, protože se nám počůrala pračka.
Já měla na zemi plno hromádek připravených na praní a všechno co bylo na zemi bylo mokré, protože dokud jsem nezavřela hlavní uzávěr vody, voda tekla a tekla.
Našla jsem si na tom rychle nějaké pozitivum a to, že kdyby se mi tohle stalo v paneláku, musela bych řešit navíc devastaci několika dalších domácností a ne jen té naší :-).
Vše mokré a špinavé jsem rozvěsila ven a vytřela...a nechala svému osudu.
Naštěstí jsou kolem mě dobré duše a některé prádlo mi během víkendu i vypraly a 
včera večer muž i té pračce domluvil.

Ale měla jsem ze sebe fakt radost, protože jsem sbalila pro nás 5 tak abychom mohli vyrazit 
od pátku do neděle , klidně jen na kolech a vlakem a dokonce nám nechyběla ani 
ta nejdůležitější zvířata...


...a tím nemyslím děti :-)))



Protože nás jela slušná banda s bicykly, měli jsme pro sebe celý poslední vagon...

ano, děti měly pocit, že to žbrdlení uprostřed vagonu je prolézačka:-)

...a to se dětem náramně líbilo...


...hlavně Max si myslí, že to takhle ve vlaku chodí vždy :-)...


...když se ho zeptáte co jsi dělal ve vlaku, odpoví capal :-).


A co dělala Aninka o tom už ani nemluvím :-).

Po příjezdu na místo se zatáhlo, začalo pršet a ochladilo se ...


...ale přestože chatky v kempu na první pohled nijak lákavé nejsou, nechyběla jim jedna dost podstatná věc...


...koupelnička s vanou.
Tu doma nemáme, tedy tu vanu, takže prckové byly opět nadšení.

Do postele jsme ulehli celkem brzo, protože nikomu se nechtělo být venku v tom sychravém počasí a všichni měli trochu obavu jak pojedeme druhý den na kolech v té zimě.

Ráno jsme zapřáhli tatínka před kočár...


...to ještě v zimní bundě (kterou měl náhodou v tom autě co 
jelo extra a byl za ní večer sakra rád :-) )...


...ale brzy jsme začali svršky odkládat, ono když táhnete takový náklad...


...tak se rychle zahřejete :-).

Naše velká nesourodá skupinka se brzy rozdělila na zdatné cyklisty, kteří tu 50 km trasu zajeli v lehkém tempu, tak jak měli v plánu a v hospůdce na konci sil pod Houskou se divili co všechno jsme my ostatní zažili :-))).

My jsme zabloudili a po tom co jsme dali na radu nějakého pána, jsme se vydali po zelené turistické značce.
Jenže ta vedla mimo jiné strmým kopcem, lesem skalnatým a pokud znáte trochu jak vypadají cesty na hrad , dovedete si představit jak nám to s těmi koly a kočárem šlo po skalních schodech.


Tohle byl ještě optimistický kopeček v lese, pak už jsem nefotila, ale doufala že to my i děti přežijeme.

Pod kopcem se nám ztratila další část naší malé zbloudilé skupiny, která se vydala sice o trochu lepším směrem než my , ale taky blbě a ti si ještě cestou pořídili úraz v podobě zlomené ruky jedné malé slečny.


My se vydali lákavou polní cestou, abychom po pár kilometrech zjistili , že cesta je čím dál menší, les hustší a koleje hlubší a že nemáme signál, jedno dítě a to co prckové vyhazovali z kočáru jsem usilovně sbírala za nimi.


Otočili jsme to a jeli zpět, to už nás trápil hlad a tak jsme na rozcestí snědli všechny sušenky a čokoládové tyčinky co jsme měli a vydali se na cestu, která vypadala, že vede k asfaltce a že se jako vydáme zpět k domovu a na Housku si dojedeme jindy.

K asfaltce vedla, hned po 300 m na nás bafla první velká restaurace a nadšení zákazníci si pochvalovali jídlo, chuť i výběr a že prý nám to můžou doporučit.
Mezi zuby jsme procedili , že jsme právě jedli a vydali jsme se hned za druhou pěknou restaurací po asfaltce.
Asfaltka vedla jen jedním směrem a to k hradu a i asfaltky k hradu jsou bohužel do kopečka.
Naštěstí tam už byl signál a my se dozvěděli kde máme Adama a že je v pořádku a pak po značném vyčerpání přišel telefonát se záchranou.
Kvůli zraněné slečně dorazilo jedno auto a tak volali kde jsme, že by pro nás zajeli.
To už jsme měli jazyky na vestě a po odpovědi že jsme " v p.....i" jim to bylo jasný.
Auto dorazilo během chvilky s informací že už to máme za pár a nemá cenu všechno rozebírat a nakládat do vozu a že to dáme :-).
Dali jsme!

Po tom co jsme se doplazili do hospůdky Na konci sil mě už Houska vůbec nezajímala a chtěla jsem jen párek a pivo :-).
Ti co si ještě na hrad odskočili, byli trochu zklamaní, že na hradě je zachováno jen málo z jeho původní historie.

Ale pro mě byl tohle přesně ten případ kdy "cesta je cíl " a to doslova:-).

Posilnění a lehce odpočatí jsme ještě dali už tu správnou cestu zpět a dokonce jsme ještě večer poseděli s kytarou a zpěvem, protože i když prťata se moc fyzicky neunavila byl to pro ně zážitek a tak pěkně brzy usnuli.

Druhý den už bylo krásně a tak jsem to vzali procházkou kolem jezera na vlak.

Máchovo jezero a jeho krajinu mám moc ráda.


V dálce nesmí chybět Bezděz.




Je to pro mě trochu nostalgie, protože jsem na Mácháč jezdívala v mládí.





Po návratu domů, jsme zjistili, že nejvíc výlet zničil nás holky.
Aninka měla teplotu a rýmu a nemohla usnout a já se nemohla druhý den hnout.


Ale i tak to bylo moc fajn a těším se , že na kola zase vyrazíme, i když mému muži by se s tím kočárem opravdu asi šiklo elektrokolo:-).

Dnes už zase funguju, dokonce jsem sama opravila myčku, která se přidala k pračce se stávkou:-).

Mějte krásné dny!